Na skok na Vysočinu aneb kdo je tady nejstarší

V sobotu dopoledne jsem se bavil s naším sousedem panem Šteflíčkem a při probírání co budeme muset jednou udělat s lípama, které jsou u potoka mezi číslem popisným 199 a 200 došla řeč na hóódně starou lípu ve vesnici Praskolesy, která je kousek od Mrákotína.

A protože jsme tam ještě nebyli, vymyslel jsem si nový výlet. Odpoledne jsme vyrazili.
Vyjeli jsme tradičně směrem na Malý Jeníkov a Olšany, ale v Olšanech jsme se vydali po cyklostezce č.5261 na Maršov pak do Horních Němčic. V Horních Němčicích je pěkný (ale ne moc dlouhý) krpálek.

praskolesy_1
praskolesy_2
praskolesy_3
Pak projedete Skrýchovem a Sumrakovem a do Praskoles už je to jen super sjezd z kopce.

Lípa je opravdu pěkná – je vidět, že se o ni dobře starají. Byla jen trošku menší, než jak ji pan Šteflíček popisoval. 🙂 Myslím ale, že jsem větší lípu zatím neviděl. Měla by být stará asi 800 let.

praskolesy_9
praskolesy_8
praskolesy_6
praskolesy_4

Z Praskoles Vás pak cyklostezka č.5261 dovede až do Mrákotína (zde byl vytěžen a opracován monolit, který je nyní na Pražském Hradě).

praskolesy_11
praskolesy_12

Z Mrákotína jsme se rozhodli vrátit jinou cestou – vybrali jsme si cyklostezku č. 1113, která vede hodně blízko Javořice. Kdo tedy počítáte s pěknými kopečky, tak počítáte správně. Je možné výlet si trošku prodloužit a zajet se podívat i na Míchovu skálu, Velký Pařezitý rybník a Javořici samotnou. My jsme ale pokračovali – okolo Javořice směrem do Světlé.

praskolesy_13

Kousek nad vesnicí Světlá je docela nový pomník Cyrila a Metoda.

praskolesy_14
praskolesy_15
praskolesy_16

Do Světlé je to pak jen pěkně z kopce. Ostatně celý zbytek cesty zpátky do Strmilova už je až na pár výjimek většinou z kopce.

praskolesy_17

Jo, a celý výlet mi vyšel na 40km. Po kliknutí na mapku se Vám zobrazí kompletně zaklikaná trasa včetně informací o nadmořské výšce na mapy.cz, tak chvilku vydržte – než zobrazí tolik bodů, chvilku to trvá:
mapa_praskolesy

Není prdel jako prdel – minivýlet ze Zvůle na Ďáblovu prdel

Ačkoliv se v okolí pohybujeme už roky – na chalupu jsme začali jezdit už v devadesátých letech, na místě, kde se nachází tzv. Ďáblova prdel jsem byl poprvé až včera. Myslel jsem si, že se takto nazývá jen místo, které jako terén (tedy z pohledu z výšky) připomíná zmíněnou záležitost. Realita je ale úplně jiná. Je to obrovský kámen, který dotyčnou věc velmi věrně připomíná.

Začátek výletu jsem umístil na Zvůli.

cesta_k_prdeli

Když jsem tam byl za účelem navštívit Dáblovu prdel, bylo to snad poprvé co jsem se na Zvůli nevykoupal. Tedy v podstatě jsem se vykoupal, i když jsem do Zvůle ani nevlezl. Jako by ďábel věděl, že ho chci navštívit.
zvule

Jel jsem kolem Zvůle po červené značce směrem do Terezína. Ve správný okamžik je potřeba uhnout z červené cesty do kopce doleva (úzká neznačená cesta spíš pro pěší než pro kolo). Pokud uhnete správně a nenecháte se pak svést odbočkami vlevo, dovede Vás cesta k chalupám na místě označeném jako U Panského Lesa. Pak se dáte po zelené značce, minete pár chalup a po chvilce uvidíte odbočující cestičku po louce vlevo do lesa. V lese už to najdete:
dablova_prdel

Cestu zpátky na Zvůli si můžete pro změnu zvolit jinou – např. přes kemp.

cesta_od_prdele

Rakouský výlet – aneb cesta z Peršláku – nejsevernější hranice Rakouska

Tento výlet jsme absolvovali už vícekrát. Má okolo 23km a je dobré přiblížit se k rakouským hranicím autem.

Výchozím bodem cysklovýletu je lesní hotel Peršlák.

perslak

Odtud se za chvilku po písčité cestě dostanete k nejsevernější rakouské hranici – přes potok je lávka. Říká se jí lávka lásky. Za lávkou už jste v Rakousku.

lavka_lasky

Je to trošku do kopce než se octnete na křižovatce. Cesta Rakouskem nevede přes žádné městečko, jen lesem a kolem pár stavení, po silnicích nebo lesních cestách. Provoz je zde minimální.

Do Česka se vrátíte pod jižním cípem Staňkovského rybníka. Ve Staňkově je příjemné posilnit se – např. u půjčovny šlapadel byla docela príma pizzerie (myslím, že se jmenovala u Rezavý pily). Ve Staňkově je také rybí restaurace U Sumečka.

Šlapadla také nejsou marná, protože Staňkovský rybník je docela rozsáhlý a můžete se vykoupat kde budete chtít. Navíc jsou některá šlapadla i se skluzavkami, takže sice musíte šlapat mnohem usilovněji, ale pro děti jsou skluzavky prostě super. http://www.camptomasek.cz/

stankov2
stankov
stankov3

Ze Staňkova je cesta většinou lesem a po štěrkových cestách, takže to na silniční kolo moc není.

Český Rudolec alias Malá Hluboká začíná vstávat z mrtvých

Při naší poslední cestě do Maříže (jezdíme přes Český Rudolec) jsme byli příjemně překvapeni probíhajícími pracemi na jeho záchraně. Ještě před pár lety to vypadalo na demolici.

Dnes je opraveno nejen cimbuří ale i hlavní věž:

rudolec1

rudolec2

Opravy zřejmě realizuje majitel, kterému patří i protější zájezní hostinec:

http://www.zamek-ceskyrudolec.cz/

rudolec3

Držíme palce.

Muzeum veteránů v Nové Bystřici

Dalším zajímavým výletem (pro milovníky aut) a hlavně těch amerických je Muzeum veteránů aut v Nové Bystřici. Je to sice trošku dále – nějakých 21 km, ale určitě to stojí za to.

Expozice jednotlivých automobilů jsou rozdělené podle jednotlivých období. Od těch nejstarších (prvních automobilů) až po úctyhodné americké koráby. Třešničkou na dortu je Delorane z filmu Back to the future (Zpátky do budoucnosti). Jednotlivé expozice jsou laděné do doby slávy vystavovaných exemplářů a to nejen výzdobou, ale i hudbou. Takže je to zážitek i pro lidi, kteří auta nijak zvlášť nemilují.

Drobná ochutnávka:

Gastrovýlet až ke keltským kořenům

Tento výlet patří mezi ty delší. Bude mít něco kolem 55 km.
Absolvovali jsme ho v této podobě zatím jen jednou. Doporučuji, pokud ho budete absolvovat na kole, počítat skoro s celým dnem.

Jedním z nejdpodstatnějších cílů tohoto výletu (alespoň pro mou Šárku) je návštěva (nejlépe po rezervaci) v restauraci Bistrot de papa, kde vaří pan Decroix.
kuchar_mister
Usměvaný francouz (s Michelinskou hvězdou), kterého už nebavil život v Praze a proto si na náměstí v Počátkách otevřel restauraci, kterou pak následně přemístil do chalupy na kraji Horních Dubének. Prostředí je tam kouzelné a jídlo ještě úžasnější.
https://www.facebook.com/bistrotdepapa
http://bistrotdepapa.cz/
bistrot_exterier

Před cestou do Horních Dubének (nejlépe na oběd) doporučuji v obci Zahrádky navštívit pekařství, kde se můžete posilnit výbornými koláči na celou cestu. Ze Zahrádek doporučuji jet na Domašín. Nelekněte se, když asfaltová cesta v lese skončí. Po nějakých 20 metrech zase začne – jen musíte kolo převést nebo přejet přes kořeny.

Z Domašína vede cesta do Horního Pole. Pak přes Klatovec a Kaliště až do Horních Dubének.
Po (doufám že i pro Vás vynikajícím) obědě v Bistrot de papa můžete v Horních Dubénkách navštívit rodinnou ekofarmu Chadimův mlýn. Tam jsme sice ještě nikdy nebyli, ale nemuselo by to být špatné.

Pak se vydáme k prameni řeky Jihlavy – cestou projedeme po kraji obce Jihlávka a po chvíli odbočíme ze silnice – trasa je značená žlutě – Google tam nenašel cestu, tak jsem to musel zakreslit takto. Pramen Jihlavy (jezírko) je schovanný mezi několika stromy.
jihlava

Když jsme opouštěli pramen Jihlavy, netušili jsme jakou perlu ještě objevíme. Původně jsme se chtěli jen podívat, jak to vypadá v resortu Svatá Kateřina. Od pramene Jihlavy je to do kopce a spíš po louce než po nějaké cestě. Když jsme ale vyjeli na kopec, docela jsme byli překvapeni, že jsme stále v Čechách a ne ve Velké Británii. Na kopci je totiž kamenný kruh druidů – takový menší Stonehenge. Pro ty, co to vnímají, (já mezi ně asi nepatřím) se uvnitř kruhu dá načerpat spousta energie.
stonehenge2

Když tedy načerpáte dostatek energie, nabízí se podívat se po areálu Svaté Kateřiny a navštívit stejnojmennou studánku.

Při cestě zpátky přes město Počátky, železniční zastávku Stojčín, kde je možné získat nějaké tekuté občerstvení, stojí ještě za zmínku hezký malý zámecký park v Popelíně. Z Popelína pak vede cesta přes Českou Olešnou zpět do Strmilova.